Ten parapet, o který jsem Tě opřela, hřál. Ale právě jen tak, aby nespálil, aby hřál příjemně, stejně jako mé ruce na Tvé bradavce. Tiskla jsem ji pevně, mírná bolest Ti byla příjemná a vzrušující. Silou stisk způsobil, co umí zima. Zima nám nebyla vůbec. Skrz otevřené okno dýchal na Tvá nahá záda vzduch od jezera a hádal se se slunečními paprsky o území mezi lopatkami. To území měnilo svůj prostor podle pohybu našich propínajících se těl. Někdy více, někdy méně v tom údolí lopatek vydobylo slunce a já se bořila do údolí jiného. Nikde nebyl nikdo, kdo vyrušil by naši radost a slabé tóny jezerní hladiny přehlušovaly jen vzdechy z okna volajících těl....
Žádné komentáře:
Okomentovat