Zimní obrazy 1)

To ráno počasí venku vůbec neodpovídalo večeru...když jsme dorazily na pronajatou chalupu den před Silvestrem, tak jsme ji málem nenašly. Šíleně foukalo, kolem chaty návěje, cestu už pár dní nikdo neprohazoval. Bylo už poměrně šero, protože jsme se zdržely dole v Kořenově, když jsme vyzvedávaly klíče a dokupovaly ještě čerstvé pečivo. Ostatní proviant jsme vezly sebou, spoustu lahůdek, nějaké pití, "naše" skleničky a hodně svíček. Večer v tom vichru jsme se ani neobtěžovaly otevřít okenice, rovnou jsme zatopily v krbových kamnech a zalezly pod deku s čajem a knížkou. Četla jsem Ti, dokud jsi neusnula... Pak jsem postavila hrnky na podlahu a pomalu se vysoukala, abych přiložila a my se ráno vzbudily do tepla. Byly jsme obě unavené jak koťata. Nebudila jsem Tě, jen jsem přinesla ještě jednu deku a obě nás přikryla. Ráno jsem kupodivu byla vzhůru první. Málem jsem zakopla o ty hrnečky. Byla by jich škoda, byly půllitrové s velkými červenými puntíky. A byla by škoda Tě vzbudit. Odešla jsem do kuchyně a rozhodla se uvařit pro změnu kakao. Pečivo ze včera jsem dala rozpéct a připravila máslo a ostružinový džem. Pak jsem zalezla pod horkou sprchu. Konečně na horách, konečně daleko od všeho toho pinožení dole. Natáhla jsem si svůj obří zimní svetr, který máš na mě ráda jenom Ty, tlusté ponožky a ťapala jsem zpátky do kuchyně. Otevřela jsem okenici a venku spatřila, že včerejší vítr vymetl oblohu a je naprosto azuro. Ta okenice zavrzala a Tebe to asi vzbudilo. Přišourala ses do kuchyně jak rozespalá roztomilost sama...až mě zamrzelo, že jsem vstala dřív...už s úsměvem ses posadila ke stolu, nalila jsem Ti kakao a upila ze svého hrnku... Ulupovala si kousky housky a máčela si je v džemu. Natáhla jsem si rifle, dala Ti pusu do vlasů a řekla: "Jdu připravit běžky, ale navrhuju vyrazit o něco později..."